Modrání psilocybinových hub

Fenomén modrání představuje charakteristický znak druhů tvořících psilocybin. Přesto nemusejí některé houby nebo některé sběry běžně modrajících druhů vykazovat žádné barevné změny, i když účinnou látku obsahují. Některé houby například modrají teprve po první vlně plodnic (ty se objevují opakovaně většinou v týdenních intervalech). Z druhů, které zkoumal Gartz, modrala nejvíce Psilocybe bohemica. Skvrny na klobouku se při otlačení vytvářejí u této houby velmi rychle (již po 20 minutách). U jiných druhů, které také silně modrají na třeni, jako je Stropharia cubensis, modravé skvrny na klobouku naopak nevznikají. Psilocybe semilanceata, Conocybe cyanopus a Inocybe aeruginascens se naproti tomu zbarvují na otlacích na třeni jen málo, a až po delší době. Gymnopilus purpuratus stojí v rychlosti a intenzitě modrání mezi těmito dvěma extrémy.

Barvy mají rozsah od zelené až do tmavomodré, která u Stropharia cubensis může získat až černomodrý nádech. Zbarvující mechanismy v houbách dosud nebyly prozkoumány. Již zde byl uveden Cookův předpoklad z počátku minulého stolení o významu modrání u Psilocybe semilanceata. V padesátých letech především Singer a Smith poukázali na to, že zbarvování psychotropních druhů rodů Psilocybe a Panaeolus musí mít přímou nebo nepřímou vazbu s účinnými látkami. V roce 1958 vydali A. Hofmann a kolektiv zprávu o izolaci účinných látek a prvním pozorování, že čistý psilocin je vůči oxidantům, jako je vzduch, nestabilní a že roztoky alkaloidu, zejména v alkalickém prostředí, se zbarvují modře. Tím bylo dokázáno, že modrání je výsledkem oxidačního rozkladu účinných látek v houbě. Od roku 1960 zkoumali Blaschko, Levme a Bocks, a také Horita a Weber biochemické reakce psilocybinu a psilocinu in vitro. Obě skupiny shodně objevily, že modré zabarvení vzniká jenom oxidací psilocybinu. Bezprostřední oxidaci alkaloidu zamezuje fosfátová skupina na psilocybinu. Fenomén typického zmodrání nastupuje po oddělení této ochranné skupiny enzymy, jako jsou různé fosfatázy, které jsou běžné jak v tkáních hub, tak v tkáních člověka. Odpovídající modravé reakce nalezl Gartz i po odštěpení fosfátů od baeocystinu.

Výsledky pozorování z pokusů in vitro vysvětlují, proč Psilocybe bohemica silně modrá: Zřejmě probíhá velmi rychle enzymatické odštěpení fosfátů od psilocybinu. Bezprostředně nato se psilocin, vzniklý tímto způsobem při poranění plodnice, rozkládá za vzniku modravých produktů. Rovněž byly nalezeny enzymy, jež oxidaci psilocinu urychlují. Tady by měly být jmenovány cytochromoxidázy a p-difenoloxidázy. Posledně jmenované byly prokázány v myceliu Stropharia cubensis. Tyto enzymy se s velkou pravděpodobností vytvářejí i v jiných, modře se zbarvujících houbách. Ionty železa Fe³⁺ ve stopovém množství modrání rovněž urychlují. Struktura modrých produktů není prozkoumána. Zjevně jsou zcela nestabilní a patří k chemickým sloučeninám typu chinonu.

Podle zjištění Gartze je u lehounce zbarvených plodnic Psilocybe semilanceata a Panaeolus subbalteatus koncentrace alkaloidů stejná jako u nezbarvených plodnic. Barvivo je velmi intenzivní: vytvoření velmi nepatrného množství nevedlo ke změřitelnému úbytku účinných látek. U přestárlých, silně zbarvených plodnic a mycelií Stropharia cubensis byla naopak koncentrace psilocinu a psilocybinu v porovnání s mladšími houbami silně redukována.

I když ne všechny druhy obsahující psilocybin a psilocin se zbarvují modře, lze naopak s určitostí říci, že všechny takto reagující lupenaté houby jsou schopné vytvářet alkaloidy. Problém s modráním nijak zvlášť nezaujal dřívější mykology, protože již dávno bylo známo, že mnohé druhy hřibovitých hub (Boletaceae) se při otlačení zbarvily modře a dokonce patřily k nejcennějším jedlým houbám. Tato barevná reakce je však založena na oxidaci fyziologicky neúčinných látek, obsažených v houbě. U hřibovitých hub se také nevyskytuje spontánní modré zabarvení ve stáří, které je časté u psychotropních druhů.

Již dlouhou dobu probíhají pokusy používat různá barevná činidla pro rozlišení určitých druhů nebo dokonce rodů, většinou s nevalným úspěchem. Celkově lze konstatovat, že pouze přirozené nebo poraněním způsobené zmodrání je pravým důkazem přítomnosti psilocybinu a jeho derivátů v lupenatých houbách. Tento fenomén ovšem neříká nic o druhu a množství jednotlivých indolových sloučenin.