Účinky kokainu bezprostřední a při chronické aplikaci

Dr. Ronald K. Siegel z Kalifornské university v Los Angeles sledoval čtyři roky (1975 až 1978) skupinu, jež se zpočátku skládala z 85 mužů a 14 žen, závěrem pak z 56 mužů a 4 žen. Byli ve věku 21-38 let; náleželi všichni k vyšším vrstvám střední třídy a považovali kokain za "exotickou a prestižní" drogu. V roce 1975 tito lidé věnovali měsíčně v průměru 75 dolarů (v roce 1978 200 dolarů) na pořizování prášku o čistotě kolem 50%, určeného k inhalaci.

Dr. Siegel sestavil přehled účinků, tak jak je zkoumané osoby samy uváděly:

Jak je vidět, kladné účinky časem klesaly, aniž však úplně zmizely. Dr. Siegel zaznamenává také, že 38% osob bylo na konci pokusu více spokojeno se svým životem a naopak u 7% se projevovaly mírné tendence k depresi a paranoie. 28% mužů a 20% žen zvětšilo svou spotřebu kokainu a bralo ho denně, avšak v malém množství; čtyři osoby upadly do toho, co by se dalo nazvat přehnaným užíváním. Způsoby příjmů se také rozrůznily: 39% osob kokain kouřilo; jiní používali intravenózních či podkožních injekcí a další drogu polykali nebo ji aplikovali na genitálie.

V průběhu onoho čtyřletého pokusu badatelé zjistili, že existuje určitá snášenlivost kokainu a zaznamenali, že tzv. rekreační uživatelé kokainu jsou "často schopni kontrolovat požívání drogy tak, aby se vyhnuli jejím negativním účinkům a těšili se jenom pozitivním".