Ve staré indické literatuře se o muškátovém ořechu píše jako o "made shaunda" což se překládá jako "opojný plod". Bombajská Materia Medica z roku 1883 uvádí, že "Hindové ze Západní Indie používají muškátový oříšek jako intoxikant". V Indii je praxe podobná, s tou výjimkou, že se drcené semeno nejdříve smíchá s betelem a dalšími druhy šňupacích látek. V hinduistickém lékopisu figuruje oříšek jako lék na horečku, astma a potíže se srdcem. V Egyptě se muškátový ořech používal jako náhražka hašiše v době zákazu konzumace hašiše. Staří Řekové a Římané muškátovník neznali. Na Blízkém východu se používal v lékařství při poruchách zažívání, onemocnění ledvin a lymfatického systému. Na západ - do Evropy se dostal až v roce 1512, kdy Portugalci dosáhli Moluk. Otrava muškátovým ořechem byla poměrně běžná po celý středověk zejména v Anglii. Monopol na dovoz muškátového ořechu drželi v celém sedmnáctém století Holanďani - muškátové ořechy byly tak vzácné, že se na černém trhu objevovali jejich repliky vyřezané ze dřeva.

Dnes je muškátový ořech oblíben zejména v Indonésii. U nás se používá jako koření (běžně k dostání). Pro velké nežádoucí účinky ho ale používán zejména abstinujícími vězni.

Myristica fragrans je tropický, velmi ozdobný strom dorůstající výšky 8-16 metrů, dnes se vyskytuje pouze pěstovaný. Listy má střídavé, krátce řapíkaté, vejčité, celookrajné, ostře zašpičatělé, kožovité. Květy jsou dvoudomé přeslenitě stavěné. Prašníkové květy jsou sestavené v úžlabních hroznech, pestíkové vyrůstají zpravidla jednotlivě v úžlabí listů. Drobné květy připomínají květy konvalinky. Plodem je bobule, která je na povrchu hladká, okrově žlutá s červenavým nádechem (podobná meruňce). Dužnaté oplodí v době zralosti puká a obnažuje semeno pokryté chrupavčitým, masitým míškem, rozděle­ným na 10-15 úzkých, jasně červených proužků. Tento míšek se ze semen strhává, suší se, a když zlatově zežloutne, přichází do obchodů jako tzv. macis neboli "muškátový květ". Vlastní semeno je ještě kryto tvrdým osemením, po jehož odstranění zbude vlastni "jádro" (endosperm) se síťovaným povrchem a bělošedě mramorovaným obsahem, nazývané "muškátový ořech". Chuť muškátového ořechu je různá podle obsahu silic.

Tento strom pochází z Moluckých ostrovů, ale pěstuje se také na jihu Indie, na Srí Lance, v Malajsii, Thajsku, na Nové Guineji, v Brazílii, na Madagaskaru a Zanzibaru.

Jako koření podporuje chuť k jídlu a trávení. Muškátový oříšek se pro karminativní a spazmolytické (protikřečové) účinky užívá při bolestech a napětí břicha, nadýmání, průjmu a dyzenterii, obtížích s trávením v tenkém střevě, při nespavosti, zástavě močení a zánětu slinivky.

K mírnému omámení stačí některým jedincům spolknout nebo šňupnout jednu čajovou lžičku nastrouhaného muškátového ořechu. Někdy se ořech žvýká společně s betelem.

Muškátový květ nebo ořech ve vysokých dávkách způsobuje intoxikaci. Jako halucinogen-narkotikum se muškátový oříšek většinou pije v teplém nápoji (mletý, asi 1 polévková lžíce - 15 až 25 g). Často ho používají vězni a ti, kterým nevadí drsná "opice" po něm, přičemž konzumují plnou krabičku od sirek (20 g), nebo si vaří nápoj "magorák", což je hlavně vývar z cigaretových špačků s různými opojnými ingrediencemi, např. muchomůrkou červenou.

Jak již bylo řečeno má muškátový oříšek v nízkých dávkách účinky karminativní a spazmolytické, což se využívá při terapii různých bolestí a křečí břicha, nadýmání, atd. ( viz výše ).

Díky myristicinu má také omamné účinky. Hlavní účinek je narkotický, účinek se ale může poněkud lišit také s ohledem na jedince, dávku a potenciál materiálu. Někteří lidé ho mají rádi, ale pro většinu je poněkud drastickou zkušeností. Pro mnohé je obtížné i potřebnou dávku jednoho až dvou nastrouhaných ořechů spolykat. Účinek se objevuje za 10 min - 4 hodiny po podání a trvá 5 - 24 hodin. Celá intoxikace probíhá asi takto: Někteří jedinci trpí zezačátku nauzeou. V další fázi se často objevují pocity demence a bezdůvodné "hihňání", přítomnost druhých je většinou nežádoucí, někdy nevadí. Zanedlouho tyto pocity vystřídá sucho v ústech a hrdle, žízeň, kolísající hlad, zrudnutí kůže a zčervenání očí. Občas se člověk cítí vzrušený a hyperaktivní, ale většinou spíš malátný, otrávený a neschopný ničeho jiného než si na místě lehnout. Mohou být narušeny motorické funkce, řeč je nesouvislá. Subjekt může přehnaně sledovat tlukot svého srdce a zdánlivé prodlevy mezi údery. Později se může dostat do stav euforické otupělosti a prožívat stavy hlubokého klidu mysli a snové vize. Nadměrné užívání může způsobit strnulost a otupělost, sluchové i zrakové halucinace, které se mohou projevovat deformovaným vnímáním prostoru a času. Pokud se dokáže intoxikovaný pohybovat, připadá mu, že všechno probíhá neuvěřitelné zpomaleně. Člověk v zajetí muškátového oříšku s velkou pravděpodobností zjistí, že není schopen spát, ale také není schopen být docela vzhůru. Otupělá dřímota je nejvýstižnější popis muškátové narkózy. Tento stav může trvat 12 hodin a po něm následuje období 24 hodin vyčerpání, v jehož průběhu může intoxikovaný naopak spát hodně. Účinek po přechodu akutní intoxikace může být poměrné nepříjemný: bolesti v kostech a ve svalech, unavené a bolavé oči, teče z nosu, únava, deprese a bolesti hlavy. Fyzický atak muškátového oříšku na tělo je tak silný, že u žen může vyvolat menstruaci (ve středověku se kvůli tomuto účinku používal k potratům) o psychickém ataku ani nemluvě.

Nejpozitivnější věc, která se o intoxikaci muškátovým oříškem dá říci je ta, že je až příliš nepříjemná, než aby si člověk vypěstoval návyk...

Ve vysokých dávkách může být muškátový oříšek silným a nebezpečným jedem !

Intoxikace z pohledu intoxikovaných se zobrazují pouze registrovaným uživatelům s patřičným oprávněním. Máte-li zájem, můžete se přihlásit či registrovat.

Drogou jsou semena, která obsahují asi 6-8 % silice bohaté na fenylpropany s hlavním podílem myristicinu (4 %), dále je přítomen eugenol a safrol (0,6 %), monoterpeny limonen, p-cymen, dále 25-35 % oleje (oleum macidis) s převahou triglyceridů kyseliny myristové.

Pokud máte zájem je zde ukázka extrakce myristicinu a safrolu.

Není bez zajímavosti, že přírodní předchůdci látek typu methylendioxyamfetaminu (MDA) pocházejí téměř vždy z prchavých silic, které jsou přítomné v nevelkém množství rostlin: muškátovník, puškvorec (Acorus), ale i šafránu, petrželi, kopru, vanilka či sassafrasu. Syntetickou cestou byla později získána řada asi tisíce látek (včetně MDA) z nichž řada působí jako silná pj3opsy (MDA, TMA, DMA, PMA, DOM (STP), DOB, DOI). Proto se někdy muškátovník zařazuje do MDA skupiny psychedelik.