Routa není příliš známá jako psychoaktivní rostlina, přesto, zejména v minulosti, byla velice oblíbenou rostlinou v náboženství, magii, kuchařství, ale také oblíbenou rostlinou umělců a malířů. V menších dávkách je to cenná léčivka, ve vysokých dávkách však vyvolává intoxikaci, doprovázenou změnami vidění a vnímání, točením hlavy a změnami tlaku. I nyní se routa ještě užívá v různých oborech, nás zde však zajímá především její psychotropní vliv.

Routa byla oblíbená zejména jako protijed. Je to významná součást starověkého universálního protijedu - Theriaku, doporučovala se i jakýsi "preventivní protijed", léčili se s ní otravy muchomůrkou, rulíkem a dokonce se používala i na uštknutí hada, včely nebo sršně. Tajemná byla i svým nejasným využitím proti moru. Z některých legend a historických povídek vyplývá její používání na prevenci proti nákaze morem. Používali ji zaměstnanci nemocnic, ale i zloději, kteří okrádali mrtvé apod. Oblíbená byla jak v Řecku, tak i Římany. Tenkrát se věřilo že chrání před zlem, odvrací kletbu ale staří Římané si ji cenili jako výtečný prostředek proti nadýmání. Routu používali ve velmi silných roztocích různé vědmy a čarodějníci, kteří se pomocí ní uváděli do stavu vytržení.

Dnes je její osud jiný. Byl z ní izolován glykosid rutin, který se užíval za války (viz chemie).

A nakonec jedna zajímavost: Routu ve velkém množství konzumoval jak Leonardo da Vinci (který tento fakt uvádí ve svých spisech) tak i Michelangelo. Oba shodně tvrdí, že routa jim dala dar zachycování a zpracování uměleckých dojmů, a to nejen vnějších, ale zejména na základě vnitřních vizí

Routa je vytrvalá bylina až polokeř. Keříky mohou dosáhnout velikosti 60-65 cm. Dobře roste na slunci. Kvete mdle žlutými až nazelenalými květy ve vidlanech, plodem je tobolka se srpovitými semeny. Listy jsou řapíkaté, sivě zelené, jsou na nich malé žlázky, lodyha je zbarvena jako listy a stejně jako oddenek časem dřevnatí. Kvete od července do srpna.

Pochází z východního Středomoří, u nás je od pradávna pěstována v zahradách a občas v teplejších oblastech (České středohoří, jižní Morava, jižní Slovensko) i zplaňuje.

Použití routy je mnohostranné, v pokrmech je dobrým kořením, ale také působí proti nadýmání a žaludečním problémům. Její silice jsou v některých vonných olejích a tyčinkách. Routový čaj údajně působí proti náměsíčnosti. Pro psychotropní využití jsem se osobně držel tradice a použil jsem silný routový odvar. Routa se ale dá i kouřit v dýmce (účinky nastupují vcelku rychle, ale musí být spotřebováno větší množství) nebo čerstvá žvýkat. V šamanské tradici se kořen routy s květy drtil v kamenném hmoždíři a ke šťávě se přidávaly i jiné byliny (údajně i lysohlávky). Použití prášku z kořene některých druhů routy je možné při požívání lysohlávkových směsí.

Routa vyvolává zvláštní stav vědomí, který by se dal přirovnat k halucinogenní intoxikaci. V mysli se objevuje řada vizí, které jsou však lehce uchopitelné a lze je snadno zpracovat. Mění se myšlení, ve smyslu zbystření a zjemnění. Routové silice jsou toxické, proto může vést časté zneužívání routy k problémům s ledvinami. Kromě akutní intoxikace je významné i to, že routa je často používaná k záměrné změně osobnosti, člověk který prý často pije silné odvary routy získá schopnosti "druhého vidění" a umělecký projev.

Jeden člověk, který si úmyslně intoxikaci routou několikrát vyvolal, tyto zážitky shrnul takto: "Některé zážitky byly velmi zajímavé, ale vliv této drogy je velice jemný, mírný a subtilní. Opravdu mohu říct že jde o rostlinu umělců, protože jsem byl schopen své vnitřní vize úspěšně nakreslit a až mě udivoval vzhled konečného díla. Celé vnímání je jakoby zahaleno do jemné stříbrné sítě myšlenek a vjemů, vše se jeví subtilní, tajemné, nepoznané. Několikrát jsem měl i snové stavy, které začaly hlubokým zahloubáním a řadou vizí; např. muže který bubnoval na bubny v místnosti kde nebyly stěny ani podlaha, ale vše bylo tvořeno mlhou. Nelze říct, že by routa přímo otupovala."

Obsažené lineární furanokumariny jsou nejznámější fotosenzibilizátory, tj. látky poškozující lidskou pokožku při součastném působení slunečního záření. Poškození buněk je vysvětlováno vznikem kovalentní příčné vazby mezi DNA a furanokumariny. Symptomy této tzv. psolarénové fotosenzibilizace jsou popisovány jako zarudnutí pokožky se svěděním a následným zpuchýřkovatěním, šupinatěním, a následným objevením se pigmentace. Také byly popsány účinky perorální intoxikace psolarenem, a to žaludeční podráždění, nauzea, nervozita a deprese.

Intoxikace z pohledu intoxikovaných se zobrazují pouze registrovaným uživatelům s patřičným oprávněním. Máte-li zájem, můžete se přihlásit či registrovat.

Sušená nať obsahuje 0,2-06% silice, jejíž složkou jsou metylketony a jejich karbinoly, popřípadě karbinylacetáty. Dále nať obsahuje fotosenzibilizující furanokumariny (psolaren, bergapten, xanthotoxin a další), flavonoidní sloučeniny, převážně v glykosidové vazbě (rutin), a alkaloidy skimmianin, kokusaginin a další.