Kult ibogy vznikl v africkém Kongu a Gabunu. Iboga se používá ve velkém množství jako svátost v celonočních obřadech zahrnujících mužské (Bwiti) i ženské (Mbiry) účastníky. Je také součástí iniciačních obřadů. Novici vstupující do kultu Bwiti, snědí během 8-24 hodin 1-3 košíky oškrabané kůry, v průběhu omámení se "zhroutí a v halucinacích se jejich duše odpoutají od těla a setkají se se svými předky", tento zážitek je tak silný, že "novým členům kultu otevře hlavu". Domorodci věří, že iboga jim pomůže dostat se do kontaktu se světem duchů a budou tak moci rozmlouvat se svými předky. Vstupenkou do společenství Bwiti je, když se budoucímu členovi zjeví posvátná rostlina Bwiti. Oblíbenou drogou je iboga při lovu lvů, kdy musí lovci stát bez hnutí až dva dny.

Tato droga zde ovšem sehrála i velký význam náboženský. V době expanse muslimů a křesťanů, dovedla tato droga sjednotit mnoho kdysi znepřátelených kmenů v oblasti Konga a Gabunu, které se poté společně proti misionářům postavili a takto nevědomky zachránili i své tradice (je všeobecně známo co nadělali křesťané a jejich strategie "jen náš bůh", po celém světě).

Pygmejové si vypravují pověst, že rostlina vznikla z těla roztrhaného Pygmeje (někde se uvádí, že z jeho prstů). Když chtěla manželka se svým manželem mluvit, byla to právě iboga, která ji po požití k němu do říše mrtvých přivedla.

Psychoaktivní a stimulační vlastnosti alkaloidu ibogainu byly známé již začátkem 20. století, nicméně zájem západního světa o tento alkaloid se přes 50. let vůbec nevyskytl. Lék připravený z ibogy se později v Evropě proslavil pod názvem Lambaréné.

Rod Tebernanthe čeledi Apocynaceae zahrnuje mimo T. iboga asi ještě sedm druhů, z nichž se ještě rituálně používá méně známá T. manii. Další druhy jsou zřejmě pro rituální užívání příliš toxické.

Tabernanthe iboga je keřovitá, 1,5-2m vysoká rostlina. Nejčastěji roste v podrostu tropických pralesů. Rostlina je protkána mléčnicemi, které obsahují bílý zapáchající latex. Vstřícné, vejčité listy jsou obvykle 9-10cm dlouhé a 3cm široké, na líci zelené na rubu žlutozelené. Drobné, růžové nebo růžovobílé květy vyrůstají ve skupinách po pěti až dvanácti. Květní koruna tvoří štíhlou trubku se široce otevřeným ústím a s 1 cm dlouhými, zahnutými laloky. Vejčité, zašpičatělé, žlutooranžové plody vyrůstají ve dvojicích a v době zralosti dosahují velikostí 1,5 cm. Robustní velmi větvené kořeny mají žlutavou barvu.

Planě roste v tropických pralesech ve středozápadní Africe, především na území Konga a Gabunu (viz mapka), někdy se však i pěstuje na zahrádkách domorodých obyvatel.

Obvykle se připravuje nálev z kůry kořenů těchto rostliny, dá se ale také požívat samotná rozemletá kůra a nebo dokonce čerstvě seškrabaná.

Droga se požívá dvěmi způsoby: Prvním je pravidelné užívání menších dávek před obřadem a na jeho začátku, s poslední slabší dávkou po půlnoci (dávky celkem 2-3 kávové lžičky moučky pro ženy a 4-5 pro muže). Druhý způsob se praktikuje při iniciačních rituálech, kdy se droga bere jednou nebo dvakrát v extrémně vysokých dávkách. Občas při těchto obřadech dochází i k úmrtí.

Domorodé kmeny ibogu často užívají v kombinaci s jinými rostlinami, např. Alchornea floribunda, Elaeophorbia drupifera, ty zřejmě nemají sami o sobě psychotropní vlastnosti a používají se pouze při iniciačních rituálech, při nichž zajišťují fyzické zhroucení bez něhož se rituál neobejde. Dále se někdy kombinuje s pryskyřicí z konopí.

Eboga působí v malém množství jako afrodiziakum a psychostimulans. Tělo se stává velice lehkým a téměř neúnavným.

Přiměřené dávky vyvolávají vizuální halucinace. Předměty se zprvu zdají obklopené duhou, později se v ní úplně ztratí. Vnímání času je značně deformované, čas se zdá mnohem delší než je ve skutečnosti. Vždy je též přítomen pocit oddělení těla od ducha "Zde jsem já a tady je mé tělo". Vysoké dávky vyvolávají sluchové, čichové a chuťové halucinace. Nálada je silně proměnlivá, od strachu až k euforii. Při předávkováni se objevuje neschopnost jakéhokoliv pohybu, fyzické zhroucení, stavy podobné komatu. Občas vede předávkování až ke smrti.

Z hlediska účinku je podstatný také fakt, že při výše uvedených rituálech se farmakologické účinky ebogy kombinují s účinky tance a bubnování.

Ibogain, jakožto účinná látka, brzdí produkci enzymu cholinesterasa, tím snižuje krevní tlak, vyvolává chuť k jídlu a stimuluje činnost centrální nervové soustavy.

Není bez zajímavosti, že kořeny tohoto keře jsou vyhledávány gorilami, divokými kanci a dikobrazy, jejichž chování se po jejich požití dramaticky mění.

Intoxikace z pohledu intoxikovaných se zobrazují pouze registrovaným uživatelům s patřičným oprávněním. Máte-li zájem, můžete se přihlásit či registrovat.

Chemický rozbor zjistil nejméně dvanáct indolových alkalidů, z nichž nejúčinnějším je ibogain (viz níže uvedený vzorec). Mezi další patří např. teberanthin, ibogamin, coronaridin, voacangin, isovacangin, conopharyngin a další z nichž mnohé mají účinky podobné ibogainu.

Obsah ibogainu se obsahuje v kořenech až okolo 2,5 procenta, v kůře kořenů až 6%. Ibogain byl poprvé extrahován již roku 1901, od kdy víme, že zodpovídá za psychoaktivitu celého kořenu, zároveň však působí jako silný stimulans centrální nervové soustavy. Extrakci ibogainu můžete najít v části Extrakce, dnes již ho však lze vyrábět i plně synteticky.